Při těch slovech Clara ztuhla. ‚Měl holčičku, kterou vychovával a staral se o ni…‘

Ta vzpomínka zatahala za něco důvěrně známého, připomněla jí Arthura a ji samotnou. Jediný rozdíl byl v tom, že stále nechápala, proč se k ní Arthur tehdy tak zachoval.

Ještě víc ji zarazila první polovina Matildiny věty. Něco na ní nehrálo.

Neměl být otec jejího vnuka Matildiným vlastním synem? Takhle to přece mělo