Arthur pohlédl na stříbrný odlesk svých hodinek. „Pořád vyřizují papírování. Než dojíš snídani, můžeš si ji odvézt domů.“

„Dneska? Můžu si ji vzít domů už dneska?“ Clařiny oči se rozzářily a vymazaly stín včerejšího zoufalství. Očekávala, že to Arthur nakonec vyřeší, ale ne takhle rychle.

Odsunul židli, položil před ni misku polévky a lehce poklepal na stůl.

„Nejdřív jez.“ Jeho tón nenabízel ani o