Arturovo sevření kolem Clařina pasu naštěstí zůstalo pevné a neústupné. Choval se, jako by zvonek nikdy nezazvonil, odhodlaný polibek prohloubit.

Clara do něj strčila jen tolik, aby popadla dech. „Někdo tu—“

Oči mu potemněly touhou. Ruka mu sklouzla výš po jejím pase a znovu si přivlastnil její rty.

„Ignoruj je.“ Jeho hlas zněl chraplavě a bolestně svůdně.

Zvonek se ozval znovu, tentokrát hlasitěj