Clara se toporně otočila a spatřila Arthura opřeného o veřeje dveří. Jeho tmavé oči na ní spočívaly bez hnutí. Vypadal čerstvě osprchovaný, vlhké černé vlasy mu nedbale padaly do čela. Postrádal svou obvyklou ostrost a vyzařoval uvolněnou, domáckou pohodu. Působil svěže a odzbrojujícím způsobem přitažlivě.

Clara se cítila naprosto poražená. „Příliš o tom přemýšlíš.“

Ne, tak to nebylo. Byla to ona,