Byl to Arthur. Očividně se zrovna osprchoval a měl na sobě tmavě modrý domácí oděv. Oproti nekompromisní autoritě, kterou vyzařoval v oblecích šitých na míru, působil jinak – stále dominantně, avšak zjemněný nádechem líné uvolněnosti.

Clara si s úlevou oddechla a otevřela dveře dokořán. „Dnes v noci nezůstaneš ve starém sídle?“

Střelil po ní postranním pohledem. Pohrdání její lhostejně položenou o