Vztek v Arthurově hrudi poněkud polevil.

Po chvíli jí jemně setřel tenký film potu z čela. Když se od ní pomalu odtahoval, pokusil se promluvit trpělivě: „Miláčku, ty...“

„Můžu už jít, že ano?“ přerušila ho Clara chladným, odměřeným tónem. Vůbec nepůsobila jako žena, která s ním před malou chvílí sdílela to nejintimnější splynutí.

Přinutila se vstát, nohy se jí bolestí třásly, ale přesto hbitě pos