„Jsi si jistá?“ zeptal se Arthur.

Clara přikývla. „Jistá. Dáš si taky?“

„Ne.“

„Dobře.“ Clara pokývla hlavou jako ptáček zobající zrní a vyrazila k večerce u brány dřív, než stačil říct cokoli dalšího.

O chvíli později se vracela volným krokem a uždibovala ze zmrzliny jako spokojené dítě.

Arthur ji zpovzdálí pozoroval. Jeho ostrý pohled změkl a zračilo se v něm cosi téměř něžného. Jakmile přistoupi