Declan se zhluboka nadechl a nasadil rozpačitý úsměv. „Čeho se bojíš? Pořád jsme kámoši. Přece na něj nezavolám policii.“

Odmlčel se a výraz v jeho tváři zvážněl. „Předtím jsem to řekl jenom v panice, to je celé.“

Měl na mysli dítě v jejím lůně.

Clara přikývla. „Já vím.“

Declan se jí zadíval do očí, hlas měl klidný, ale pevný. „Kdybys toho ale jednou litovala, můžu si s ním promluvit sám. Všechno