Tehdy, v obavě, aby ji nevyděsil, předstíral, že se nic nestalo – otřel si krev z koutku úst a pak jí nenuceně položil paži kolem ramen.

„Co tam tak stojíš, co? Pojď, půjdeme domů spolu.“

…

Ta vzpomínka do Clary narazila jako vlna. Nyní, když tatáž ruka znovu spočinula na jejím rameni, teplo jeho dlaně prosakovalo tenkou látkou, vrývalo se jí hluboko do kůže a šířilo se každým nervem a každou kost