Clara měla v hlavě naprostý zmatek. Ani se neodvažovala domyslet, co vlastně Arthur ten den myslel tou nedokončenou větou.

‚Přece nechtěl říct, že si mě chce vzít?‘ Ta myšlenka se v ní sotva stihla zformovat, když se jí do očí vehnaly slzy a stekly jí po tvářích. Vpily se do látky šatů a zanechaly na nich tmavé vlhké skvrny.

V autě panovalo přítmí a ona nevydala ani hlásku. Přesto se už po chvíli