Vanessa zněla tak upřímně, jako by jí každé slovo šlo přímo od srdce.

Bohužel, i kdyby se skutečně napravila, Clara by jí neuvěřila ani slovo.

Clara sklopila zrak k porcelánové misce s polévkou, ale nepohnula se, aby si ji vzala. Z úcty k Marianne udržela jazyk za zuby.

„Pospíchám,“ řekla mírně. „Tentokrát vynechám.“

Pak se obrátila k Marianne se zdvořilým úsměvem. „Už půjdu. Prosím, nevyprovázejt