Garrett ztěžka polkl a dlouze na ni zíral, než v sobě potlačil vztek. „Nolana prostě nemáš nikdy dost, co?“

…

Když dveře naproti přes chodbu s cvaknutím zapadly, Arthur pohlédl na hodinky. ‚Ještě je brzy.‘

Zaváhal, pak vytáhl telefon a naťukal rychlou zprávu.

Arthur: [Máš čas?]

Odpověď přišla téměř okamžitě.

Paní Kensingtonová: [Právě jsem skončila. Jdu se osprchovat.]

Arthur na tom jménu kontaktu