Navenek se zdálo, že Lydiina slova míří na Stellu, přesto se Vanesse z nějakého důvodu nervózně sevřelo srdce.

Když po snídani sklidili ze stolu, Vanessa vrhla na Stellu několik úzkostných pohledů. Pak po krátkém zaváhání vstala, aby pomohla služebným odnést nádobí do kuchyně.

Lydiain klidný, zkoumavý pohled ji sledoval. „Na to je tu personál. Nemusíš pomáhat.“

„To je v pořádku.“ Vanessa přinutila