Ranní slunce pronikalo těžkými sametovými závěsy mého přiděleného pokoje a vrhalo dlouhé stíny na vyleštěná prkna podlahy. Odkopla jsem ze sebe silnou peřinu, posadila se a mnula si rozespalé oči. Tíha, která mi ležela na hrudi od chvíle, kdy jsem se ocitla v téhle noční můře, znatelně polevila. Můj půlnoční rozhovor s Rafem venku v mrazivé zahradě mě zvláštním způsobem vrátil do reality. Připomně