Zamručela jsem: „Nevím. Nechal by ses ode mě ovládat?“

Kaelenův úšklebek téměř neochabl, ale v jeho tmavých očích jsem uviděla záblesk něčeho jiného. Pobavení. Výzva.

Zřejmě i zaujetí.

Byla jsem si jistá, že muže, jako je on, ještě nikdo nikdy nevyzval.

Jeho stisk na mém pase zesílil, prsty se mi do kůže zaryly právě tak silně, aby mi připomněly, že on je ten, kdo tu má velení – alespoň prozatím.