Mluvila jsem s takovou definitivností, jako by se to už stalo.

Jako bych měla každou chvíli zemřít. Snažila jsem se zhluboka dýchat, abych uklidnila splašené srdce. Vlasy mi padaly do obličeje, zvlhlé potem, a celé tělo se mi třáslo vyčerpáním.

Kaelen ztuhl.

Chvíli neříkal vůbec nic. Docházelo mu snad, jak moc mi ublížil? Jak hrozně a vyčerpaně se kvůli němu cítím?

„Omlouvám se,“ uslyšela jsem ho