V jídelně bylo šero, na dlouhém mahagonovém stole plápolaly svíčky jako na nějakém obraze. Bylo prostřeno pro dva, stříbrné poklopy se leskly a víno už bylo nalité.

Kaelen stál v čele stolu v nažehlené černé košili s vyhrnutými rukávy, horní knoflíčky rozepnuté přesně tak akorát, aby mi připomněl, jak k vzteku dobře vypadá, i když je v roli padoucha.

Když mě uviděl vcházet, ve tváři mu cosi změklo