Kaelenův úhel pohledu

Pomalu jsem přecházel po spoře osvětlené místnosti pod sídlem, pod kůží mi vřela frustrace. Dante se rozvaloval na nedaleké židli a ležérně si leštil nůž, jako by neměl na světě jedinou starost.

„Kde je Rafe?“ zeptal jsem se zničehonic a střelil po Dantem pohledem. „Celý den jsem ho tu neviděl.“

Dante líně pokrčil rameny a sarkasticky se ušklíbl. „Asi si někde líže rány. Dal