Srdce mi v hrudi stále těžce bušilo a ozvěny noční můry ve mně přetrvávaly jako nezvaný host. Sotva jsem popadla dech, když se na dveřích ozvalo jemné zaklepání.

„Dále,“ zavolala jsem tiše, hlas zlomený přetrvávajícím strachem.

Dveře se opatrně otevřely a dovnitř vklouzla Flavia. Rychle za sebou zavřela. Tvář měla napjatou a nervózně těkala očima, jak ke mně spěchala.

„Musíte se připravit,“ zašept