„Než tohle skončí, budeš mě prosit,“ zašeptal Kaelen hlubokým, vražedným hlasem přímo do mého ucha a horkým dechem mi přejel po krku. Ta slova se mi vlnila pod kůží jako had, hlouběji než svorky, hlouběji než plamen.

Patřila jsem mu do morku kostí.

Tiše jsem zakňourala se svěšenou hlavou a stehny promočenými vlhkem, bolestí a odpíráním. Byla bych v tu chvíli prosila o cokoli, o všechno na světě, a