Hrubě, ale opatrně mě zatlačil do židle, na zlomek vteřiny mě uvěznil svým tělem a pak se ke mně naklonil. Hlas, jímž mi promluvil do ucha, byl jako z ryzí oceli.

„Seď. A ani nepomysli na to, že bys vstala a udělala nějakou pitomost.“

Kaelenova ruka na mně na zlomek vteřiny spočinula — ještě jedno poslední varování — a pak se odvrátil a rázným krokem vykročil zpátky k Viktorovi. V každé tvrdé lini