Pohled Sieny

Byla jsem ráda, že už nejsem Kaelenův vězeň. Měla jsem telefon, notebook. Technicky vzato jsem měla život i mimo něj. Takže bylo načase ho začít využívat.

Seděla jsem se zkříženýma nohama na kožené pohovce v místnosti, které Kaelen říkal „salonek“, a na notebooku pročítala zpravodajské články. Ranní slunce proudilo okny od podlahy až ke stropu a házelo po mramorové podlaze dlouhé stín