Než jsem stihla odpovědět, byl pryč.

Kout, kde předtím stál, byl prázdný, zbyly v něm jen stíny a loupající se barva.

Pevně jsem zavřela oči a snažila se soustředit na realitu. Provaz zařezávající se mi do zápěstí. Hlad svírající žaludek. Zvuk vody kapající kdesi ve zdech. Konkrétní věci, které nešlo překroutit ani zmanipulovat.

Ale když jsem oči znovu otevřela, Kaelen byl zpátky.

Tentokrát seděl