Stál u oltáře v dokonale padnoucím černém obleku, vlasy měl uhlazené dozadu přesně tak, jak jsem to milovala, a sledoval mě, jak se blížím, s výrazem ryzího úžasu, který mi bral dech.

Jizvy z našeho utrpení za ta léta vybledly, ale svým nenápadným způsobem tam stále byly – tenká linka podél čelisti, další na kloubech prstů z chvíle, kdy se probíjel Camillinými muži, aby se ke mně dostal.

Stále byl