Cora se vznášela podél vnitřní strany Stěny ozvěn, přičemž zrak její duše jí umožňoval vidět každou tvář s naprostou ostrostí.

Po více než dvouhodinovém hledání se neshodovala ani jedna.

Z protější strany k ní připlula Rosa. „Taky jsem nic nenašla.“

Cora vzhlédla tam, kam se Stěna ozvěn táhla. V šedé mlze tvořily duše nekonečný oblouk a rozpínaly se do obou stran, kam až oko dohlédlo.

Stěna ozvěn