Rosina duševní síla obalila Coru i Cleo a odnášela je tak rychle, že slyšely jen vítr svištící kolem uší. Mlha Přízraků kolem nich ubíhala a Přízraky se v dálce postupně zmenšovaly, až docela zmizely.

„Jsme venku,“ řekla Rosa, uvolnila sevření a opatrně je postavila na zem.

Jakmile Cořiny nohy dopadly na pevnou zem, první, co udělala, bylo, že se ohlédla zpátky do husté mlhy Přízraků, ale neviděla