Jen o stěnu z mlhy dál Winter tajila dech.

Sledovala, jak dva obrovské Přízraky odcházejí, a teprve když jejich kroky úplně utichly, pomalu se narovnala. Její průsvitné prsty zavadily o hruď, prázdnou, dutou, zcela bez citu.

Winter přemýšlela: ‚To je to, co přes den tak řvalo? Snažily se dostat ven?‘

Vznesla se výš a oči jí spočinuly na místě, kde oba Přízraky stály. Země byla zjizvená od drápů a