**Marcello**

Když jsme vystoupili z lodi, slunce už zapadalo. S Cosimem jsme Camillu drželi za ruce a vedli ji k domu.

„Jak se cítíš, zlato?“

„Vzrušená.“

„Vzrušená z trestu?“ zeptal se jí Cosimo.

„Ano. Z nějakého důvodu jsem čím dál nadrženější pokaždé, když mi dáte výprask.“

„Dnes večer na tebe použijeme důtky. Chci vidět tvou reakci,“ řekl jsem jí.

„Půjdu do čehokoliv.“

Trochu mě to zaskočilo.