**Valerio**

Když jsem od Camilly odcházel, vznášel jsem se v oblacích. Byla to skvělá noc. Nedal jsem jí moc času na odpočinek, ale nestěžovala si. Vlastně byla pokaždé, když jsem ji vzbudil, stejně dychtivá jako já. Zrovna jsem končil se svou první schůzkou, když mi do kanceláře napochodovali Cosimo a Marcello. Na tvářích měli široké úsměvy.

„Předpokládám, že jste se stavili za Camillou?“ zeptal