Marcellův bodyguard mě odvezl domů mým vlastním autem. Bylo to sice zvláštní, ale byla jsem ráda, že na tom Marcello trval. Cítila jsem se trochu rozhozená. Nemohla jsem uvěřit, že jsem na Vincenza měla takový vliv, že prostě odmítal přijmout zodpovědnost. Cestou k bytu jsem z okna sledovala ubíhající krajinu. Když jsme dorazili, podal mi klíčky a doprovodil mě až ke dveřím.

„Děkuji.“

„Potěšení na