Vincenzo mě začal svlékat. Nejdřív mi sundal sako, pak košilku, přešel za mě a začal mě líbat, ale na dost zvláštních místech.

„Moc mě to mrzí, zlato,“ uslyšela jsem ho říct.

„Co přesně?“

„Ty stopy, co máš pořád na zádech.“

„Všechno je odpuštěno, Vincenzo.“

Políbil mě na pár dalších míst, než si stoupl zpátky přede mě a rozepnul mi zip u sukně. Spadla na zem a já před ním stála už jen v tangách.