Camilla

Marcello se ujistil, že se mi v posteli leží pohodlně, a řekl: „Jen ti dojdu pro něco k pití, zlato.“

„Ne, Marcello, neopouštěj mě, prosím, nenechávej mě tu.“ Znovu jsem se rozplakala.

„Dobře, zlato. Nikam nepůjdu.“ Vlezl si ke mně do postele a přitáhl si mě pevně k sobě. Cítila jsem, jak v jeho náruči pomalu usínám. Hřál mě, dodával mi pocit bezpečí a já věděla, že nedovolí, aby se mi c