Další ráno, když jsem se probudila, ležela jsem stále ve stejné poloze. Říct, že jsem se nevyspala dobře, by bylo hodně slabé slovo.

„Dobré ráno, zlatíčko,“ řekl Marcello s úsměvem na rtech. Rozvázal mi pouta na rukou a začal mi paže masírovat.

„Dobré ráno, Marcello.“ Snažila jsem se ze všech sil neznít jako rozmazlený fakan.

„Mrzí mě, že na tohle muselo dojít, zlatíčko.“

Neodpověděla jsem mu. Ma