Camilla

Měla jsem toho prostě akorát dost. Už jen při pomyšlení, že by mě mohl chtít některý z bratrů Bianchiových, se mi zvedal žaludek znechucením. Když jsme dorazili k domu, poděkovala jsem Aldovi, že dnes byl se mnou, a šla rovnou nahoru do Marcellova pokoje, kde jsem se po tom, co se mi u Bianchiových udělalo špatně, osprchovala a vyčistila si zuby.

Celou dobu mi vrtala hlavou jediná otázka: