Camilla

Probudila jsem se ve sterilní nemocniční místnosti. Jako prvního jsem očima zachytila Marcella, následně i Cosima, a v tvářích se jim oběma zračily zjevné vrásky utrápených hlubokých starostí. „Kde to vůbec jsme?“ „Andílku má,“ zachroptěl chraplavým polohlasem Cosimo, vysoukal se do stoje a políbil mě konejšivě zlehka do čela. „Kde to jsme, pamatujete snad ze rčení mých marností to z ignor