Pohled: Marcella

Ruce se mi třesou, když hledím přes obrovské jeviště auditoria. Tíha tohoto okamžiku mi doléhá na hruď a svírá mi plíce, až je pro mě každý nádech boj. Přede mnou se do hlubokých stínů táhne řada za řadou prázdných plyšových sametových sedadel a čeká na diváky.

Sadie, má oddaná asistentka, přistoupí ke mně. Její tablet slabě září v šeru.

„Jsi připravená?“ zeptá se tiše.

„Mám strac