Marcella.

Pokaždé, když do něj ti barghestové zabořili zuby, cítila jsem to.

V srdci. V hrudi. V každé jediné stopě, kterou kdy zanechal na mém těle. Nemůžu spát. Jak to může být normální? Tohle není normální… není možné, aby se něco takového stalo mému druhovi, a já měla prostě předstírat, že se nic nestalo.

Nenávidím to. Tak moc to nenávidím.

Vidět ho takhle paralyzovaného. Zuboženého. Z očí mu