Marcella.

Pokračování.

Tvář mám z boku vtlačenou do polštáře, prsty ho svírám tak pevně, až mě bolí klouby. Cítím Torina za sebou, v celé jeho alfí slávě.

A pak do mě pronikne.

První vniknutí není nic pozvolného. Je to rozervání. Běloskvoucí žár, který mě rozpoltí jako čepel, jež poprvé nachází svou pochvu; jako by mé tělo bylo odjakživa určeno k tomu, aby ho rozerval právě on a nikdo jiný. Vykřik