Marcella.

(pokračování)

„Ehm, omluvte mou familiérnost.“ Úsměv se z její tváře vytratí jako špatný zlozvyk.

Pak zatleská rukama. „Šup šup! Už jste jí ukázaly šaty? Vzaly jste ji do šatny? Už jste…“

„Prostě mě vezměte do koupelny. Musím se dostat z těch šatů.“

„Šup ŠUP!“ zařve znovu tak nahlas, že sebou opravdu cuknu a ohlédnu se na ni. Proč tu křičí? Nikdo jiný tady přece není.

„Tudy, luno.“ Delta