Alfa Torin.

„Torine?“

„Torine?“

Nacházím se v tom prostoru mezi spánkem a bděním, kde ke mně zvuk doléhá, ale tělo ho odmítá vnímat, kde jsem stále napůl ponořený do všeho, co mě včera v noci stáhlo pod hladinu. Do každého odhalení o mém otci, o smečce, o tom, jaký odkaz mi byl bez mého svolení předán.

„TORINE!“

Otevřu oči.

U nohou mé postele stojí Jaxon a Jaxon nikdy nezvyšuje hlas.

„Co je?“ Hlas