Marcella Vander Draken.

„Tys mě prostě… tys mě právě nazvala zlodějkou?“

To slovo ze mě vyklouzne pomalu, jako bych ho potřebovala slyšet znovu, abych se ujistila, že se to vážně stalo. Protože jaká je vůbec šance. Ještě jsem tu sázku ani nedokončila. Ještě jsem tomu chlapovi ani nezaťukala na rameno. A vesmír to nějak zařídil tak, že ještě než jsem vůbec stihla něco udělat, vystartuje na mě nějak