Marcella Vander Draken.

Nejdřív ucítím na tváři sluneční paprsky, ale nehřejí.

A cítím Torina. Cedr a kouř, něco, co jsem vždycky vnímala jako domov, dokonce i tehdy, když jsem o něj nestála. Což je po té noční můře, která se mi včera v noci stala, obrovské plus.

Otevřu oči a on už se na mě dívá.

„Pamatuješ si, jak jsi řekla, že mě miluješ, nebo to teď hodláš vzít zpátky?“

V koutku úst mu pohrává