Luna Marcella.

Pokračování.

„Mockrát vám děkuji.“

Potřesu si rukou s prvními dvěma porotci a věnuji jim úsměv, který myslím naprosto upřímně. Právě předávám trofej Sadie, když vtom si všimnu Corbina, jak se ke mně prodírá skrz slábnoucí dav.

Když o tom tak přemýšlím, raději si ji nechám, pro jistotu. Má na sobě svetr, jako by to byl úplně normální chlápek, co o víkendech dělá úplně normální věci,