Luna Marcella.

Torin si mě měří pohledem, ze kterého čiší, že mě nebere vážně.

Jako bych právě oznámila, že se stanu astronautkou, vezmu si upíra nebo uteču k cirkusu.

Dívám se mu přímo do očí, protože vím, co přijde. Vidím, jak se to za těma jeho krásnýma očima rodí… to kázání, ta hádka, to absolutní ne, o kterém si myslí, že tuhle konverzaci ukončí.

„Vyber si něco jiného.“

Konečně to vysloví, v