Luna Marcella.

Sedím na zadním sedadle taxíku, je přesně deset hodin večer a já se snažím mluvit s Torinem a přesvědčit ho, že ležím v posteli a rozhodně… nehledám svou původní smečku.

Venku je tma. Pouliční lampy se přes okno poseté kapkami deště rozmazávají. Telefon tisknu k uchu a srdce mi buší způsobem, který nemá s hlasem mého druha nic společného.

„Můžu tě vidět?“

„Je tu zhasnuto. Spolubydlí