Alfa Torin.

„Už jsem tady. Jasné?“

Dvěma prsty jí zvednu bradu. Oči má skelné, lesknou se tím specifickým způsobem, který se objevuje vždycky, než začne Marcella brečet, o což se přede mnou snaží ze všech sil, ale stejně k tomu dojde. Když mrkne, na řasách se jí zaleskne světlo.

„Jak, Torine…“

Místo odpovědi ji chytím za ruku.

Obrátím ji ve své dlani a prohlížím si její nehty… lůžka, kůži kolem ni