Luna Marcella.

Třída se zachichotá. Holky si mezi sebou šuškají a kluci do sebe dloubají lokty.

Ztuhnu.

Obličej mi hoří. Žár mi stoupá po krku, přes tváře až ke konečkům uší. Cítím, jak se ten ruměnec šíří jako oheň, a vím – prostě vím –, že to vidí.

Vidí, jak se červenám.

A pak se narovná. Odtlačí se od mého stolu. Zamíří zpátky k pultíku s rukama zabořenýma do kapes, jako by mi právě nepodpálil