Luna Marcella.

„Mami—“

„Suri, prosím tě, zůstaň tady!“ zakřičím na ni přes rameno.

Už jednou jsem jí to opakovala, ale pořád se snaží jít za mnou. Slyším dusot běžících kroků a křik… hned po tom zavrčení, o kterém až v morku kostí vím, že patří Torinovi. Už jsem ho předtím viděla v jeho proměněné podobě a slyšela jsem, jak to zní, když je v dokonalém souladu se svými třemi pokrevními liniemi. Ale