Luna Marcella.

Pokračování.

„Luno, podívejte se na mě… jste v pořádku?“

„Jo. Ano, jsem v pořádku.“ Vydechnu a přitlačím se zpátky do koženého sedadla s dlaní položenou na břiše.

„Nemohl bys dávat větší pozor?“ slyším Garetha, jak říká řidiči, a jeho hlas zní úplně jinak, když v něm zazní ostrost. Připomíná dunění motoru – temný, sametový a zároveň chraplavý; takový ten hlas, kvůli kterému každá pr