Alfa Torin.

Pokračování.

„Počkej, ne,“ řekne Marcella zrovna ve chvíli, kdy se otáčím k odchodu z její ložnice, napůl na cestě zajistit, aby byla Helen nebo jak se jmenuje natrvalo vyvedena z pozemku.

„Cože?“

„Promluvím si s ní.“

Pomalu se vrátím a na té větě mi v hrudi něco nesedí. Helen poznávám, protože jsem ji viděl už dřív, před lety, duch ze smečkového domu, na kterého jsem nikdy nezapomněl.